ZDRAVÍ
Americká akita – zdraví (stránka v rekonstrukci)
Pokud jste se rozhodli pořídit nového čtyřnohého člena rodiny či se rozhodli odchovávat štěňátka, měli by jste se určitě seznámit s možnými zdravotními problémy, kterými může váš pejsek v budoucnu trpět.
Na této stránce najdete některé nejdůležitější zdravotní problémy se kterými se můžete setkat u plemene Americká akita. Z důvodu, že tyto onemocnění mají dědiční podklad je možné se jim do určité míry vyhnout a to zodpovědným přístupem jak při pořizování vašeho štěňátka, tak pak i v následujícím chovu.
Není krásnější pohled na zdravé dovádějící psy a není smutnějšího pohledu do očí pejska, který by chtěl běhat, ale jeho zdravotní stav mu vtom braní...
Ne vždy se dá všem nemocen zabránit, i naprosto zdraví jedinci můžou mít postižené štěňátko, ale zodpovědným přístupem k výběru štěňátka a k chovu se dá toto číslo velmi snížit!!!
Ike i Miška mají DKK 0/0 a DLK 0/0. Jejich rodiče a prarodiče také.
Při jejich výběru jsme srávili hodně času abychom měli jistotu, že naše štěňátka nebudou geneticky zdravotně zatížená... :)
DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU, TORZE, AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ, OČNÍ ONEMOCNĚNÍ
Dysplazie kyčelního kloubu !!!
DKK
Dysplazie kyčelního kloubu je dedičná porucha, která ve svých závažnějších formách může způsobit zmrzačení, ochrnutí nebo bolestivou artritidu kloubu. Je způsobena kombinací genetických a vnějších faktorů. Vyskytuje se u mnoha druhů zvířat (poměrně vzácně i u lidí), ale nejvíce jí trpí psi, zejména velká plemena. Dysplazie kyčelního kloubu je jednou z nejvíce zkoumaných chorob psů a nejběžnější jednoznačná příčina kyčelní artritidy.
Oboustranná dysplazie kyčelního kloubu |
Zdravé kyčle |
Normální stavba kyčelního kloubu
Ve zdravé kyčli je stehenní kost (femur) napojena na pánev v kyčelním kloubu. Téměř kulovitá hlavice stehenní kosti (caput ossis femoris) zapadá do kloubní jamky (tzv. acetabulum). Kostěný povrch hlavice a jamky je krytý chrupavkou. Kosti poskytují sílu nutnou k nesení váhy těla, zatímco chrupavka umožňuje široký rozsah pohybu. Normální funkce kyčlí může být ovlivněna dědičnými a vrozenými vadami, úrazy a získanými chorobami jako např. osteoartrózou a revmatoidní artritidou.
Dysplastická kyčel
Na kloubu trpícím dysplazií bývají abnormální dvě věci: zaprvé, hlavice stehenní kosti není pevně a hluboko usazená v acetabulu (drží jen volně nebo je usazená pouze zčásti); zadruhé, hlavice a jamka nejsou hladké a oblé, ale deformované, a způsobují tak opotřebení kloubu a abnormální tření při pohybu. Na tento stav tělo reaguje několika způsoby. Kloub sám se neustále opravuje vrstvami nové chrupavky. Nicméně tento proces je poměrně pomalý (chrupavka není prokrvená a proto neregeneruje stejně rychle jako tkáně, kterými protéká hodně krve). Kyčel tedy trpí nadměrným opotřebením nebo nedrží váhu těla odpovídajícim způsobem. Kloub se zanítí a vznikne cyklus ničení chrupavky, zánětů a bolestí. Je to samoudržovací proces, při kterém dochází k dalšímu poškozování kloubu a tím se snižuje jeho schopnost odolávat opotřebení. K poškozování přispívá i zánět a v kostech kloubu se navíc může vyvinout osteoartróza, viditelná na rentgenovém snímku jako malé úlomky kosti, které kloub také dále ničí. Prvotní deformace kloubu se časem může zhoršovat nebo zůstávat neměnná. Pes může trpět bolestí i přes dobré výsledky rentgenů, a stejně tak nemít žádné viditelné problémy ani při velmi vážném poškození, patrném ze snímků. Stav kyčle je pouze jedním z faktorů určujících míru, do jaké dysplazie ztěžuje život a způsobuje bolest. Při mírné až středně těžké dysplazii jsou to často druhotné účinky nadměrného opotřebení kloubu nebo artritidy spíše než dysplazie samotná, které přímo způsobují zjevné problémy.
Příčiny a následky
U psů bývá obvykle příčinou hlavice stehenní kosti, která nezapadá do jamky v pánvi, případně špatně vyvinuté svalstvo v pánevní oblasti. Velká a obří plemena jsou k dysplazii náchylná všeobecně, trpí jí ovšem i kokršpanělé a shetlandští ovčáci. Vyskytuje se také u koček, zejména siamských a mainských mývalích. Zvířata si obvykle od bolesti pomáhají tím, že omezí pohyb postiženého kloubu. Může se to projevovat „zaječím poskakováním“ (obě zadní nohy se pohybují společně), méně dynamickým pohybem (při běhání, skákání…) nebo strnulostí. Protože se kloub nemůže plně hýbat, tělo se přizpůsobuje využíváním páteře, což často způsobuje problémy s páteří, koleny a měkkými tkáněmi. U psů se dysplazie téměř vždy objevuje před dosažením 18 měsíců. Defekt může být jak velmi mírný, tak prakticky zmrzačující, a někdy vyvolává vážnou osteoartritidu. Dysplazie kyčelního kloubu se nejčastěji objevuje u středně velkých a velkých čistokrevných psů, jako např. retrívrů, rotvajlerů, mastifů a bernských salašnických psů, ale vyskytuje se i mezi menšími plemeny jako jsou španělé.
Symptomy
Psi vykazují známky strnulosti nebo bolesti při vstávání, neochotu ke cvičení, poskakování nebo jiný abnormální způsob chůze (při běhu se nohy pohybují naráz spíše než střídavě), chromost, bolest, neochotu stát na zadních, skákat a chodit po schodech, dislokaci kyčelního kloubu nebo chřadnutí svalstva v oblasti kyčle. Rentgenové snímky potvrzují přítomnost dysplazie, ale u některých psů je tato porucha do dvou let na rentgenu neviditelná. Navíc mnoho postižených psů nevykazuje klinické příznaky; u některých se projevují i dříve než v sedmi měsících, zatímco u jiných až později v dospělosti. Toto je zčásti dáno tím, že prvotní porucha v kyčli může být mírná nebo vážná, stabilní nebo zhoršující se, a tělo někdy dokáže poškozený kloub opravovat tak dobře, že se s poškozováním vyrovná. Různá zvířata mají také různý práh bolesti, různou hmotnost a různý způsob a množství pohybu; lehký pes, který jen chodí, zatěžuje kloub jinak než pes těžší nebo aktivnější. U některých psů se příznaky objevují brzy a jiní onemocnění nemusí vůbec pociťovat. Každý případ se proto musí řešit podle individuálních faktorů; nabízí se řada možností léčby.
Diagnóza
Klasický diagnostický postup využívá rentgenových snímků a bodovacího testu kyčlí. Provádí se v odpovídajícím věku a je vhodné ho zopakovat ještě v dospělosti (pokud se test udělá příliš brzy, jsou výsledky neprůkazné). Protože dysplazie je do velké míry dědičná, doporučuje se zkontrolovat stupeň dysplazie u rodičů před koupí štěněte a také při posuzování vhodnosti psa pro chov. Ale přestože je tato porucha dědičná, může se objevit i u psů, jejichž rodiče mají stupeň dysplazie negativní. Při diagnóze suspektní dysplazie se kromě rentgenových snímků sleduje pohyb a chování psa, aby se posoudilo, zda je ovlivněna kvalita jeho života. Chromost, abnormální pohyb kyčlí a páteře, obtíže při běhu a omezená pohyblivost jsou zjevné důkazy problému. Toto se musí brát v potaz, neboť zvíře může trpět velkými bolestmi i při dobrých výsledcích rentgenů. Je také běžné zrentgenovat páteř a nohy spolu s kyčlemi, protože měkké tkáně mohou být namáhány velkým napětím dysplastické kyčle nebo mohou být objeveny další faktory ovlivňující pohyblivost v kyčlích, například poškození nervů. Existuje několik různých systémů pro posuzování stupně dysplazie, zpravidla však vedou k rozdělení do pěti kategoríí: A – negativní, B – hraniční, C – mírná dysplazie, D – střední dysplazie, E – těžká dysplazie. Pro pořízení korektních snímků je nutná sedace zvířete, aby bylo možné ho udržet v klidu ve správné poloze a aby se snížil svalový tonus.
Příčiny vzniku DKK
Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93%) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka.
STUPEŇ DKK a JEJICH POPIS
A - negativní, bez příznaků dysplazie
Kongruentní hlavice a acetabulum, Norberg – Olssonův úhel je 105 stupňů a více. Kraniolaterální okraj acetabula je ostře ohraničený a mírně zaoblený, kloubní štěrbina je úzká a pravidelná, střed hlavice leží mediálně od dorzálního okraje acetabula
B - hraniční dysplazie, přechodný stupeň
Mírná inkongruence, střed hlavice leží mediálně od DOA, N-O úhel je 105 a více. Nebo jsou hlavice femuru a acetabulum kongruentní a úhel je nižší než 105.
C - mírná dysplazie
Kloubní plochy jsou inkongruentní, N-O úhel je větší než 100. Kraniolaterální okraj je mírně oploštělý, střed hlavice je na úrovni DOA. Mírná artróza.
D - střední dysplazie
Výrazná inkongruence se subluxací, střed hlavice leží laterálně od DOA. N-O úhel je více než 90 stupňů. Kraniolaterální okraj acetabula je oploštělý a/nebo jsou zřetelné příznaky artrózy.
E - těžká dysplazie
Výrazné změny v kyčelním kloubu jako subluxace nebo luxace, N-O úhel je méně než 90 stupňů.Výrazné oploštění kraniolaterálního okraje acetabula , deformace hlavice, další příznaky artrózy.
Přepočet DKK na jiné stupnice hodnocení :
| OFA (USA) | Česká republika | FCI (European) | BVA (UK/Australia) | SV (Germany) |
| Excellent | 0 | A-1 | 0-4 (no > 3/hip) | Normal |
| Good | 0 | A-2 | 5-10 (no > 6/hip) | Normal |
| Fair | 0 | B-1 | 11-18 | Normal |
| Borderline | 1 | B-2 | 19-25 | Fast Normal |
| Mild | 2 | C | 26-35 | Noch Zugelassen |
| Moderate | 3 | D | 36-50 | Mittlere |
| Severe | 4 | E | 51-106 | Schwere |
Pravidla pro posuzování DKK a DKL naleznete na stánkách American Akita Club zde
.
TORZE ŽALUDKU!!!
Torze žaludku
Torze žaludku je druhou nejčastější příčinou úhynu psů hned po rakovině. Toto onemocnění postihuje především starší psy (přibližně od 5 let) středních a velkých plemen s hlubokým hrudním košem a ochablými tkáněmi. Torze žaludku, neboli jeho přetočení, je úzce spjata s krmením. U psů, kteří jsou krmeni jen jednou denně je riziko propuknutí mnohem větší než u psů, kteří mají denní příděl krmiva rozdělen do dvou a více dávek. Také pestrost potravy zde hraje určitou roli. Studie provedená na irských setrech prokázala, že psi, kteří dostávají jen jeden druh krmiva, jsou vystaveni mnohem vyššímu riziku torze žaludku, než psi, kteří dostávají různé druhy krmení.
Pokud je diagnostikována torze žaludku, je třeba neprodleně vyhledat veterinárního lékaře a provést operaci. Ta je ovšem mnohdy nemožná kvůli stavu postiženého zvířete a proto pes často umírá. Úmrtnost je velmi vysoká. Přibližně polovina psů uhyne dříve, než vůbec dojde k léčbě a skoro jedna čtvrtina umírá v prvních sedmi dnech po stanovení diagnózy. Ze statistik je známo, že 60 % všech případů se odehrává v noci.
Přesnou příčinu torze žaludku se zatím nepodařilo přesně objasnit. Uvažuje se, že vliv na ní má roztažení žaludku v důsledku příjmu velkého množství potravy a navíc ochabnutí tkání ve stáří, rozvoj plynů v žaludku s následným převrácením a nebo také nadměrný pohyb po jídle a následné obrácení kmitajícího žaludku.
Typickým projevem torze žaludku je zvracení, které nemá za důsledek vyzvracení obsahu žaludku. Pes ze sebe zpravidla dostane jen malé množství tekutého šlemu. Zpočátku psi projevují neklid, který přechází do apatie. To je způsobeno tím, že krevní oběh nespolupracuje s tělem. V důsledku převrácení žaludku se otočí velké cévy a slezina, takže dochází k velkému přetížení krevního oběhu. Často dochází až k poruše srdečního rytmu.
Léčba
Pokud je diagnostikována tato nemoc, je nejprve odlehčeno žaludku punkcí prostřednictvím kanyly a jsou léčeny poruchy srdečního rytmu. Pak se do těla přivádějí tekutiny pomocí žilního katétru. Teprve po stabilizaci krevního oběhu může dojít k samotné operaci.
Při operaci se žaludek vyprázdní a uvede se zpátky do normální polohy. Pevně se přišije buď k žebrům, nebo k břišní stěně. Tři dny po operaci přetrvává riziko poruchy srdečního rytmu, které může mít za následek až smrt psa. Pokud se rána dobře zahojí, může pes dále vést zcela normální život.
V průběhu života může dojít k další torzi. U operovaných psů dochází k návratu torze s pravděpodobností cca 5 %. Úmrtnost při opakovaných torzích je větší než 80 %. . .
.
.
----
-----
Poslední aktualizace 18.1.2012
© 2010 Pearl River Akitas