Přepočet DKK na jiné stupnice hodnocení : 

OFA (USA)	FCI (European)	BVA (UK/Australia)	SV (Germany)
Excellent	A-1	0-4 (no > 3/hip)	Normal
Good	A-2	5-10 (no > 6/hip)	Normal
Fair	B-1	11-18	Normal
Borderline	B-2	19-25	Fast Normal
Mild	C	26-35	Noch Zugelassen
Moderate	D	36-50	Mittlere
Severe	E	51-106	Schwere

Pravidla pro posuzování DKK a DKL naleznete na stánkách American Akita Club zde

 

            
Jde o stav, který může postihnout jedno, nebo obě hlezna. Jsou na něj náchylní psi se strmím či strmějším úhlením. Kloub je volný a dochází k jeho propínání. Celý kloub je volný a nezpevněný. Tento stav sice není bolestivý, nic méně je tento kloub náchylnější na úrazy. Pokud je tento stav rozpoznám už u štěňěte léčba se skládá z klidu a za použití dlah.

            
Luxace pately (vykloubení čéšky) je relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Vrozená luxace čéšky je podmíněná geneticky, tzn. predispozice k tomuto onemocnění se dědí a postižení jedinci by v žádném případě neměli být používáni k dalšímu chovu. Při vrozené luxaci pately vznikají v průběhu růstu psa na pánevní končetině anatomické deformity, které v konečném důsledku vedou právě k tomuto onemocnění. Zdálo by se, že tyto deformity postihují pouze kolenní kloub, ale není tomu tak. Důležitá je i stavba kloubu kyčelního, který má zásadní vliv na úhlení celé pánevní končetiny. Příliš velký nebo naopak příliš malý úhel mezi krčkem a tělem kosti stehenní a vnější nebo vnitřní prohnutí těla kosti stehenní jsou nejčastější příčiny následných změn v samotné kolenním kloubu. Příznaky pozorované při luxaci pately jsou způsobeny jednak bolestí vyvolanou samotným vykloubením a také omezenou funkčností kolenního kloubu. Problémem při neléčené luxaci je i osteoartróza, vzniklá následkem opakovaného dráždění chrupavky vyklubující čéškou a nerovnoměrné zatížení kolenního kloubu. Pokud pacient s luxací pately vykazuje klinické příznaky je jednoznačně doporučitelné chirurgické řešení.

            
Torze žaludku

Torze žaludku je druhou nejčastější příčinou úhynu psů hned po rakovině. Toto onemocnění postihuje především starší psy (přibližně od 5 let) středních a velkých plemen s hlubokým hrudním košem a ochablými tkáněmi. Torze žaludku, neboli jeho přetočení, je úzce spjata s krmením. U psů, kteří jsou krmeni jen jednou denně je riziko propuknutí mnohem větší než u psů, kteří mají denní příděl krmiva rozdělen do dvou a více dávek. Také pestrost potravy zde hraje určitou roli. Studie provedená na irských setrech prokázala, že psi, kteří dostávají jen jeden druh krmiva, jsou vystaveni mnohem vyššímu riziku torze žaludku, než psi, kteří dostávají různé druhy krmení.

Pokud je diagnostikována torze žaludku, je třeba neprodleně vyhledat veterinárního lékaře a provést operaci. Ta je ovšem mnohdy nemožná kvůli stavu postiženého zvířete a proto pes často umírá. Úmrtnost je velmi vysoká. Přibližně polovina psů uhyne dříve, než vůbec dojde k léčbě a skoro jedna čtvrtina umírá v prvních sedmi dnech po stanovení diagnózy. Ze statistik je známo, že 60 % všech případů se odehrává v noci.

Přesnou příčinu torze žaludku se zatím nepodařilo přesně objasnit. Uvažuje se, že vliv na ní má roztažení žaludku v důsledku příjmu velkého množství potravy a navíc ochabnutí tkání ve stáří, rozvoj plynů v žaludku s následným převrácením a nebo také nadměrný pohyb po jídle a následné obrácení kmitajícího žaludku.

Typickým projevem torze žaludku je zvracení, které nemá za důsledek vyzvracení obsahu žaludku. Pes ze sebe zpravidla dostane jen malé množství tekutého šlemu. Zpočátku psi projevují neklid, který přechází do apatie. To je způsobeno tím, že krevní oběh nespolupracuje s tělem. V důsledku převrácení žaludku se otočí velké cévy a slezina, takže dochází k velkému přetížení krevního oběhu. Často dochází až k poruše srdečního rytmu.

            

Léčba

Pokud je diagnostikována tato nemoc, je nejprve odlehčeno žaludku punkcí prostřednictvím kanyly a jsou léčeny poruchy srdečního rytmu. Pak se do těla přivádějí tekutiny pomocí žilního katétru. Teprve po stabilizaci krevního oběhu může dojít k samotné operaci.

Při operaci se žaludek vyprázdní a uvede se zpátky do normální polohy. Pevně se přišije buď k žebrům, nebo k břišní stěně. Tři dny po operaci přetrvává riziko poruchy srdečního rytmu, které může mít za následek až smrt psa. Pokud se rána dobře zahojí, může pes dále vést zcela normální život.

V průběhu života může dojít k další torzi. U operovaných psů dochází k návratu torze s pravděpodobností cca 5 %. Úmrtnost při opakovaných torzích je větší než 80 %. .

        
Nemoci imunitního systému jsou u lidí i zvířat jednou z nejčastějších příčin onemocnění. Vedle alergických reakcí k nim rovněž patří velmi časté autoimunitní nemoci. Jsou to choroby imunitního systému, při kterých jsou imunitní reakce organismu zaměřeny proti vlastním tkáním a orgánům. Za některých okolností jsou autoimunitní reakce fyziologické. Jde například o rozpoznání a odstranění buněk napadených viry, bakteriemi nebo parazity, buněk nádorově změněných nebo přestárlých. Problém nastává, pokud dojde k zaměření imunity proti buňkám zdravým. (K tomu může dojít například při změně buněčných antigenů nebo při ztrátě regulačních mechanismů při tvorbě protilátek.) Autoimunitní onemocnění můžeme rozdělit na ta, která postihují pouze jeden orgán nebo tkáň (orgánově specifická onemocnění) a na ta, která postihují širokou škálu orgánů a tkání (celková onemocnění). Jedním z orgánově specifických onemocnění u psů jsou například autoimunitní onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, projevující se sníženou tvorbou určitých hormonů. Patří sem zejména autoimunitní ZÁNĚT ŠTÍTNÉ ŽLÁZY nebo diabetes mellitus (cukrovka).

Významnou skupinu tvoří autoimunitní onemocnění kůže. Jde o několik typů kožních změn označovaných jako tzv. pemphigus. U těchto onemocnění vznikají puchýře nejčastěji v okolí přechodu sliznice v kůži (pysky, čenich, oční víčka, uši). Tyto puchýře snadno praskají a zanechávají po sobě obnažené mokvavé plochy a boláky. Velmi závažnou a přitom poměrně častou nemocí u psů je tzv. AUTOIMUNITNÍ HEMOLYTICKÁ ANÉMIE. Při této nemoci dochází k tvorbě protilátek proti vlastním červeným krvinkám (erytrocytům). Následkem navázání protilátek na povrch erytrocytů je buď jejich rozpad (hemolýza) přímo v cévách, nebo jejich zvýšené odbourávání ve slezině či játrech. Podobným onemocněním je i tzv. AUTOIMUNITNÍ TROMBOCYTOPENIE, při které se tvoří protilátky proti krevním destičkám (trombocytům). Následkem tohoto onemocnění je výskyt drobných krvácenin na kůži, dásních a spojivkách, časté bývá krvácení z nosu, a může se objevit krev v moči nebo ve stolici.

Z orgánově specifických onemocnění dále můžeme jmenovat Sjögrenův syndrom, při kterém se u psů vyvíjí autoimunita proti slzným a slinným žlázám. Myasthenia gravis je autoimunitní choroba způsobená poškozením nervosvalové ploténky, projevující se abnormální únavou a slabostí kosterní svaloviny. Nejen u lidí, ale i u psů se vyskytuje tzv. REVMATOIDNÍ ARTRITIDA (zánět kloubů), způsobená ukládáním komplexů protilátek v kloubech. Ukládáním imunitních komplexů v ledvinách může také vzniknout autoimunitní zánět ledvin . Celkové autoimunitní onemocnění, postihující řadu orgánových systémů současně, se nazývá SYSTÉMOVÝ LUPUS ERYTEMATOSUS (SLE). Nejcharakterističtější je pro něj kombinace zánětu kloubů, zánětu ledvin a kožních změn. Bývá často doprovázen horečkou a chudokrevností. Dochází ke ztrátě pigmentace kůže, objevují se vředy na nose, ústech a genitáliích, načervenalá kůže, místa, kde vypadává srst, oční problémy, které mohou vést až k oslepnutí.

Vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje lék, který by dokázal tuto nemoc vyléčit je dležitá včasná diagnóza. V léčbě se používají kortikoidy a imunosuprasiva.

Mezi další onemocnění patří VOGTH -KOYANAGI HARADA - VKH obvykle začíná s poklesem vidění, dále pak se objevují červené skvrny na kůži, zvýšené vypadávání srsti, vodnaté oči, zánět nosu, tlamy, pohlavních orgánů a nastává ztráta kožní pigmentace - velmi často jde o ztrátu pigmentu na čele - pes je ve velmi krátkém čase zcela šedý a bílé - chlupy ztrácejí barvu. Raná diagnóza je důležitá pro dobrou šanci na úspěšnou léčbu. Pro diagnózu VKH syndromu je charakteristický rozbor krve a kožní vyšetření.

        
Celá řada onemocnění oka je spojena s genetickou predispozicí a tak znalost zatížení jednotlivých plemen oftalmologickou problematikou je nezbytně nutný předpoklad pro stanovení správné diagnosy a prognosy.

             . .